foném, -u m. (6. j. -u), řidč. fonéma, -tu s. (z řec.) jaz. hláska, kt. je v daném jazyce významotvorná, tj. může diferencovat slova n. tvary, základní jednotka fonologického systému; fonematický [-ty-], fonémový (*fonémický) příd.: f-é rozdíly mezi češtinou a angličtinou; f-ové páry; → přísl. fonematicky: slova f. totožná