fonograf, -u m. (6. j. -u) tech. přístroj zapisující a reprodukující zvuky (z válečků n. desek); fonografický příd.: f. snímek; f-á deska; f. archív sbírka záznamů pořízených fonografem; přen. f-á věrnost (něčeho) úplná, naprosto přesná, až otrocká; → přísl. fonograficky: f. zachytit projev; *fonografovati ned. (co: ~) zachycovat fonografem: fonografování hlasů významných osobností