formální (†formálný) příd. (z lat.) 1. týkající se formy: f. stránka věci; f. postup; překonat f. obtíže; dát svému přesvědčení f. výraz; dopustit se f. chvby; f. dokonalost uměleckého díla; f. ráz poezie zdůrazňující příliš formu, formalistický ped. f. vzdělání spočívající v rozvoji rozumových schopností a nadání (op. materiální); f. vědy získávající poznání na zkušenosti přímo nezávislé, např. matematika, logika; f. dialektika; práv. f. listina mající předepsanou formu; f. smlouva pro niž je právně přesně stanoveno, jakým způsobem má být uzavřena (op. bezformální) 2. vyhovující právním požadavkům, jsoucí podle předpisu (op. faktický): f. vlastnictví; f. kontrola plánu; f. jmenování vlády; mít f. právo na svobodu; vznést f. protest proti něčemu právní 3. zachovávající společenské zvyklosti; obřadný; zdůrazňující příliš formu na úkor obsahu; vnějškový, nepodstatný, neopravdový, zdánlivý ap.: zachovat f. slušnost; navázat f. styky; f. návštěva; f. pozvání; – spolupráce se stala jen f. záležitostí; mít jen f. důvody; f. námitky; f. demokracie; jen f. zdvořilost chladná, odměřená; → přísl. formálně: f. dokonalá kritika; hlásit se k něčemu i f.; – dohoda byla f. porušena; f. vadné usnesení předsednictva; – představit se f.; f. požádat o ruku; pronést otázku jen f. pro forma, navenek, naoko