forma, -y ž. (2. mn. -rem) (z lat.) 1. (vnější) tvar, podoba, vzhled: kráska štíhlých forem; pěkná f. klobouku; pečivo ve formě hvězdy; jednotlivé formy hmoty; mluvená f. spisovného jazyka; ♦ příjít, vyjít z formy ztratit pěkný vzhled; mat. základní pojem geometrie, tvar; jistý druh mnohočlenu 2. co dává nějaké věci tvar: klobouková f.; dortová, pudinková f., f. na máslo, na sýry tvořítko (kuch.); tech. (ve slévárenství) negativní tvar modelu odlitku v písku n. v jiném materiálu: f. písková, kovová, otevřená, zavřená; svršek, spodek formy; skládání formy; nástroj (v podobě dělené zápustky), kterým se dává výrobku žádaný tvar, kadlub, tvárnice, tvornice, rámek aj.: f. lisovací, vstřikovací, odlévací, profilovací; hut. dmýchací trubice; polygr. celek z tisknoucích a netisknoucích prvků; sazba, stereotypy a štočky sestavené tak, jak se z nich tiskne: f. razicí; f. vysekávací; formy soutiskové dílčí pro každou barvu vícebarevného tisku 3. způsob podání, provedení, zpracování, způsob jednání, projevu: f. vědecké analýzy; zachovat obvyklou formu dopisu; rozšiřovat nauku v populární formě; osvětlit úkol přístupnou formou; kultura národní formou a socialistická obsahem; spolupráce nabývá konkrétních forem; formy myšlení; f. civilizace; výrobní, organizační formy; vládní formy; primitivní formy bytí; vnější formy společenského chování; nedbat základních forem slušnosti; f. lásky, díků, uznání; různé formy nemoci; biol. f. živočišná a rostlinná neutrální označení pro určitou nízkou systematickou jednotku; bot. systematická hodnota nejnižšího stupně: bělokvětá f. chrpy polní; uměl. umělecké ztvárnění obsahu; hud. typ hudební skladby: nauka o hudebních formách; kantátová f.; jaz. f. slova tvar, zejm. gramatický, podoba: slovesné, vidové formy; psaná f. slov; práv. předepsaný způsob právního úkonu: f. poslední vůle; filos. způsob, jak je daná věc utvořena 4. hovor. obvyklý způsob, dobrý stav, míra výkonnosti: být ve formě být schopen dobrých výkonů, zvl. sportovních; být disponován pro něco; dostávat se, přijít do formy; vyjít, být z formy; ztratit formu 5. náležité chování, společenské zvyklosti, mravy: zachovat (společenskou) formu; mít smysl pro formu; podceňování formy při stolování 6. něco druhotného, vnějšího; formalita: soudní řízení bylo pouhou formou; ust. spoj. pro formu (čast. lat. pro forma v. t.) z důvodů formálních, naoko, pro zdání; pracuje jen pro formu; → zdrob. k 2 formička, -y ž.: kuch. tvořítko na vykrajování těsta: kobližková f.; — formový v. t.