fotr, -a m. (z něm.) ob. 1. často zhrub. otec: já mám starý rodiče, f. je dušnej a mutr má regma (Olb.) 2. expr., často hanl. starší, zprav. dobromyslný, příliš usedlý, pohodlný muž: v hospodě se scházeli fotři na plzeňské; už je z něho f.; expr. zdrob. fotřík, -a (6. mn. -cích) (*fotřínek, -nka, Jir., *fotýnek, -nka, Kosm.) m.