foukati ned. 1. (o větru) vanout, vát, dout: vítr fouká; už začíná f. ze strnišť je sklonek léta; neos. spárami fouká ze všech koutů; odněkud na něho fouká táhne, jde průvan; přen. v mezinárodní politice fouká nový vítr přichází, vane nový duch; ♦ víme, odkud vítr fouká (čast. vane) co za tím vězí 2. (o člověku) silně vyrážet vzduch při výdechu (sešpulenými rty): f. si na poraněný prst; f. do horké polévky (pro zchlazení); f. do ucpané trubičky; nedat si f. do kaše nestrpět vměšování do svých záležitostí; hud. slang. (co, do čeho; nač) hrát na dechový nástroj: f. trubku; f. do plechů, na klarinet; horn. dopravovat stlačeným vzduchem (např. zeminu) 3. (co kam) s dechem (sešpulenými rty) vyrážet; něj. tlakem vhánět: f. někomu kouř do obličeje; f. ohřátý vzduch trubicemi do vysoké pece 4. (co) vháněním vzduchu ap. zhotovovat; sklář. f. sklo zpracovávat proudem vzduchu do různých dutých forem sklo zahřáté na bod měknutí: f. žárovky, neónové trubice; — foukat si (*foukat) ned. expr. vystupovat troufale, nadutě, hrát si na pána; nafukovat se: fouká si a do všeho mluví; ten rychtář fouká (Rais) ○ předp. do-, na-, o-, od-, po-, pro-, pře-, při-, roz-, s-, vy-, za-, → nás. foukávati