fous, -u m. (6. j. -u) (zprav. mn.) ob. vous: fousy mu trčely na neoholené bradě; f., fousy pod nosem knír; ust. spoj. expr. na f. (zprav. ps. nafous) naprosto přesně, na chlup; udělat, vědět něco na f.; ♦ bručet, mumlat si do fousů pro sebe; nejde mu to pod fousy nelíbí se mu to, nerad to dělá, jí ap.; → zdrob. fousek, -sku m. (6. mn. -scích)