fučeti ned. (3. mn. -í) 1. prudce vanout; fičet, foukat: mrazivý vítr ostře fučí do oken; neos. na půdě fučí až hrůza 2. ozývat se zvukem vznikajícím při prudkém dýchání; funět, supět: babka je tak tlustá, že jen fučí; zlostné fučení rysa; koně fučí do kopce namáhavě oddychují; přen. fučící a dýmající lokomotiva ○ předp. na-, za-; → nás. fučívati (o) bez předp.