fuga, -y ž. hud. (z lat.) vrcholná umělecká forma kontrapunktického slohu s důsledně provedenou rovností všech hlasů: f. dvojhlasá, trojhlasá i vícehlasá; Bachovy fugy; fugový, fugální příd.: f-ová věta; f. útvar; → přísl. fugálně: f. složená píseň (Ner.)