génius [-ny-], -ia (zř. a bás. génij, -e) m. (mn. 1. -iové, 4. -ie, 6. -iích, 7. -ii) (z lat.) 1. (v římské mytol.) ochranné božstvo; ochranná tajemná síla, ochranný, strážný duch vůbec (zpodobovaný někdy jako okřídlená bytost): pod ochranou g-a; – g. lidu, rodu, domu; dobrý g. českého národa; g. Slovanstva; g. svobody, umění, lásky; kniž. g. loci [-cí] (lat.) duch spojený s místem 2. člověk vynikající neobyčejným tvůrčím nadáním: hudební, matematický g.; světový g.; zrození g-a; zneuznaný g. 3. zcela mimořádné tvůrčí nadání; genialita, geniálnost: g. lidského ducha; Smetanův g.; tvůrčí g. národa