galerie, -e ž. (z it.) 1. ochoz ve výši patra, zprav. vysunutý z obvodní zdi do vnitřku sálů, dvoran ap.; nejvýše položená část hlediště v divadlech: g. plná přihlížejících návštěvníků; levné lístky na druhou g-i; potlesk g. obecenstva tam chodícího; poněk. zast. někdy hanl. hra, řeč pro g-i pro lid, pro širší veřejnost ap.; stav. obsluhovací visutý most n. chodba se zábradlím (kolem strojů, jeviště ap.); loď. rozšíření paluby přes lodní boky; horol. terasa v skalní stěně 2. (v zámcích ap.) chodbový prostor se zábradlím n. sloupy táhnoucí se po délce budovy, užívaný často k vystavování uměleckých děl n. loveckých trofejí: g. renesančních zámků; g. s pěkným sloupovím do dvora otevřené (Jir.) 3. místnost n. místnosti, kde je umístěna sbírka obrazů, soch ap.; taková sbírka sama: Národní g.; drážďanská g.; přen. přehledně uspořádaná sbírka, přehled vůbec: g. podobizen; rodinná g. podobizny v albu, příbuzenstvo; g. vesnických typů; g. postav české literatury; → zdrob. galerka v. t.; — galerijní, galeriový příd.: g-ní obrazy; g-ové sály; g-ní obecenstvo