gong, -u m. (6. mn. -zích) (z mal.) 1. kovový bicí nástroj talířového tvaru vydávající táhlý hluboký zvuk: úder, hlas gongu; udeřit na g.; dát znamení gongem; g. ohlásil začátek dalšího kola (při boxu) 2. tyč n. pružina hlubokého zvuku u bicích hodin; — gongový příd.: g. zvuk