granát II, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) dělová n. ruční střela vybuchující při nárazu: dopad g-u; hod g-em; poněk. zast. (aby do toho) tisíc kulí a g-ů! zaklení; voj. ruční g.; obranný, útočný g.; dělostřelocký g.; expr. zdrob. granátek, -tku m. (6. mn. -tcích); příd. granátkový; granátový v. t.