grand, -a m. (1. mn. -i, -ové) (ze špan.) příslušník někdejší španělské vysoké šlechty: španělský g.; pyšný jako g.; přen. expr. společenský g. vysoce postavený člověk; hovor. to je g. velkorysý, velkomyslný člověk; hovor. dělat granda žít nad poměry, platit útratu za jiné ap.; grandský příd.: g-á hodnost