groš, -e m. (z lat. zákl.) 1. (ve středověku) jednotka stříbrné měny; mince představující její hodnotu: pražský, český, míšeňský g.; kopa grošů 2. (od 17. do 19. stol.) drobná mince v hodnotě tři krejcarů 3. nejmenší mince dnešní polské a rakouské měny 4. peníz vůbec, zvláště malý; krejcar, halíř: bídný, žebrácký, hladový, těžce vydělaný, poslední, slušný g.; pár grošů; činžovní g. (zast.) obecní dávka z nájemného; ♦ jidášský g. odměna za zradu; vdoví g. almužna, dar z mála (od chudého člověka); ob. být bez groše, nemít ani groše, smrdět grošem (zhrub.) nemít peníze; být na g. jako ďábel (čert) na hříšnou duši; mačkat, škrtit g.; pro g. by si nechal koleno vrtat je velmi lakomý; nehledět na g. být štědrý; nemít ani za g. ceny, nestát ani za g. za nic; za dva groše naděje, za g. rozumu málo; byl jako za g. kudla malý, slabý; známý jako falešný g. nechvalně; žít na svůj, na obecní g. útraty, náklad; zast. kdyby kroupa za g. byla stůj co stůj; namluvit toho za g. do putny velmi mnoho; hospodařit z kopy na g. čím dál hůř; spadl mu z kopy g. zhatilo se mu a zkrotl; vhodit (starší) sestře do trní g. vdát se dřív; dát smrti g. uniknout smrti 5. věc připomínající minci zvl. tvarem: kůň byl samý g. po těle měl temné okrouhlé skvrny, byl grošovaný; → zdrob. k 1, 2, 4, 5 grošík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), grošíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; — grošový v. t.