grunt, -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm.) 1. ob. základ; podstata, jádro: dům vyhořel do gruntu (gruntů); polévka je g.; – jít věci až na g.; začínat z gruntu od počátku; osvětlit do gruntu, z gruntu důkladně, zcela; v gruntu, z gruntu srdce dobrý, poctivý člověk celou podstatou; z gruntu srdce upřímný z hloubi 2. poněk. zast. selský statek: selský g.; rodný g.; Na Librově gruntě (název díla Terezy Novákové): zdědit g.; hospodařit na gruntě; přiženit se na g.; zast. sedět na gruntě †3. půda, pozemek: dvorce vypálili a grunty si nechali (Jir.): na vlastních gruntech †4. příčina, důvod: toť je g. obav (Mach.); → zdrob. k 2 gruntek, -tku (6. mn. -tcích), gruntík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), grunteček, gruntíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.