hájiti ned. (3. mn. -í, rozk. haj) (koho, co; zř. a zast. koho, čeho) 1. činně chránit; bránit, obhajovat: h. vlast; vojsko hájilo své postavení; h. pravdu; h. své právo; h. své stanovisko; h. obviněného; h. se před soudem; h. se před nařčením, proti obvinění; voj. hájené město kt. je bráněno (op. otevřené) 2. (co) zákonem n. jiným předpisem zakazovat lovit (zvěř, ryby): zajíci jsou letos hájeni; kapři jsou do 15. června hájeni; doba hájení 3. (co) zakazovat vstup (na cestu, do lesa aj.): louka je hájena 4. řidč. konat službu hajného: hajného ušetříme, budeme si h. sami (Kosm.) ○ předp. ob-, u-, za-; zahájiti; → nás. hájívati (o) bez předp.