hák, -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) 1. nářadí, nejč. zakřivené, k zavěšování něčeho: šaty visí na háku; šibenice s hákem 2. delší nářadí na konci zakřivené a rozmanitě upravené k zachycování, držení n. strhávání něčeho: hákem prohledávat rybník; hákem trhat hořící střechu; mysl. jezevčí h. k vytahování jezevců z brlohu; ♦ ob. expr. vzít, brát to hákem rázně, rozhodně, rychle, důkladně, energicky 3. něco zakřiveného; zakřivená podoba něčeho: ruka zahnutá do háku 4. často též hak starší druh pluhu podobný rádlu: vzdělávali pole hákem; hakovalo se hakem (Jir.) 5. stav. taška ve tvaru žlábku užívaná při prejzové krytině n. při vykrývání úbočí; korýtko 6. ob. kříž v zádech: strhlo ho to v háku; v háku stržený 7. zast. ob. malý peníz, krejcar, haléř: nemám ani háku (Kosm.); tři háky (Klost.) 8. hist. hákovnice 9. mn. háky řidč. nečitelné n. neúhledné písmo; klikyháky, čmáranice: podivné háky (Podl.); půl strany přepodivně kroucených kliků háků (Kosm.) 10. sport. boxerský úder ohnutou paží: levý, pravý h.; → zdrob. háček v. t.