hákovati ned. 1. (co) spojovat hákem: h. lodi; řem. spojovat dva trámy po délce vzájemným zapuštěním ozubů 2. geol. hákování vrstev hákovité ohýbání se horninných vrstev u povrchu zemského směrem dolů po svahu 3. často též hakovati (co) orat hákem: h. strniště (Jir.); hakování, setí (Jir.) *4. naznačovat háky, dělat klikyháky: rukama hákoval ve vzduchu (V. Mrš.) ○ předp. od-, při-, vy-, z-, za-