hárati ned. (1. j. -ám) kniž. 1. silně plápolat, planout, hořet;: oheň hárá v peci; světlo háralo; přen. plameny radosti jí háraly v nitru; básník hárá ohněm nadšení 2. zř. též hárati se prudce se pohybovat, mocně, bouřlivě se projevovat; kypět, kolotat, vířit: voda (se) hárá v kotli; krev mu hárá v těle; život hárá v ulicích; cit, vášeň hárá v srdci; myšlenka hárá v mysli; očekávání háralo sálem; – voda se hárá vře; — hárati se ned. mysl. (o loveckých psech) běhat se ○ předp. do-, roz-, za-; → nás. hárávati (o) bez předp.