hýřiti (ob. hejřit) ned. (3. mn. -í) 1. počínat si marnotratně, vést prostopášný život; flámovat: bujně h.; h. po hospodách; rád hejří (Něm.) 2. (čím) mít něčeho nadbytek, plýtvat, oplývat: h. penězi utrácet; h. jídlem, nadbytkem; h. vtipem, nápady; h. slávou; h. silou; podzim hýří barvami; h. výmluvami často jich užívat ○ předp. do-, na- se, po- (si), pro-, roz- (se), za- (si); → nás. hýřívati