hýbati ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) k hnouti 1. (čím) uvádět něco v pohyb; pohybovat: h. nohama; vítr hýbal větvemi; ♦ umí jen h. jazykem (zhrub. hubou) umí jen mluvit a jíst, nerad pracuje; člověku to hýbe žlučí rozčiluje, zlobí, ho to 2. (s čím; čím) měnit polohu, postavení, dosavadní stav něčeho; měnit (co): h. s nábytkem přestavovat jej: s ničím tu nehýbejte!; h. hranicemi; přen. h. starými řády; h. s plánem, s rozvrhem 3. (kým, čím) vzbuzovat v někom, něčem živý zájem, působit rozruch: nové myšlenky hýbou světem; otázka, která hýbe celým podnikem je aktuální; ♦ vina mu hýbe svědomím nemá klid; — hýbati se, o živé bytosti též hýbati sebou ned. 1. dělat malé pohyby, měnit svou polohu; pohybovat se: ležel klidně, ani se nehýbal; zaklepal jsem, uvnitř se nic nehýbalo; zub se hýbe viklá se; přen. ve světě se cosi hýbe děje se (něco nového); dělnictvo se začalo h. projevovat nespokojenost, bouřit se: některé organizace se již hýbou projevují činnost; obchod se hýbe prospívá, daří se; ♦ škatule, škatule hejbejte se dětská hra, při níž si její účastníci na povel vzájemně vyměňují místa 2. dávat se do pohybu, začínat se pohybovat: vlak se již hýbá rozjíždí se; hýbejte se, hýbejte sebou, přen. pobídka k odchodu n. k něj. činnosti; nikdo se nehýbal, přen. neodcházel, neměl se k odchodu; jednání se nehýbá z místa nepostupuje, nedělá pokroky ○ předp. v. hnouti (bez -e): od-, s-, s- se (nas- se), dále roz-, roz- se; → nás. hýbávati, hýbávati se; — dok. hýbnouti