hříčka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. to, s čím si někdo nevážně podle vlastní vůle pohrává; drobná, pro hraní určená věc: bezvolná, bezduchá h.; (balón) byl hříčkou větru; zř. vyřezávat ze dřeva hříčky (Čech) hračky; ♦ být, stát se hříčkou živlů, náhody, osudu; být hříčkou v něčích rukou podléhat, podřizovat se mu, být jím plně ovládán 2. nenamáhavá činnost konaná pro zábavu n. osvěžení; hra, hraní: práce mu byla hříčkou; milostné hříčky; ♦ stalo se to hříčkou náhody, osudu 3. činnost s nevážným, žertovným zaměřením a to, co jí vzniká: matematické hříčky; formalistické básnické hříčky; ust. spoj. slovní h. užití slova n. seskupení slov, popř. obměny, žertovně zkreslující jejich význam, kalambúr; h. přírody odchylná, ojediněle se vyskytující forma jedince živé n. neživé přírody; literární, divadelní, hudební h. drobná skladba nesložitého, lehčího obsahu