hříšník, -a m. (5. j. -u, kniž. a expr. -če, 6. mn. -cích) (hříšnice, -e ž.) kdo se dopustil hříchu (ve smyslu náboženském); expr. kdo se dopustil něj. provinění, chyby, nedopatření, omylu; provinilec: kající, zkroušený h.; bídný h.; nenapravitelný h.; expr. cos to udělal, ty h-u!; → expr. zdrob. hříšníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)