hříva, -y ž. (7. j. hřívou, mn. 2. hřív, 3. hřívám) dlouhá srst na krku koně a některých jiných savců: koňská h.; lví h.; h. na spodní části krku jelena; vlající hřívy pádících ořů; česat a zaplétat koňům hřívy; přen. expr. husté dlouhé vlasy: bohatá, bujná h. hlavy; umělecká h.; pohodil svou mohutnou hřívou, bás. hřívy vln; h. obilí; zelená h. lesů; → expr. zdrob. hřívečka, -y ž.