hřešiti ned. (3. mn. -í) 1. (~; proti čemu, komu) (v křesťanském pojetí) přestupovat přikázání boží, dopouštět se hříchů: h. těžce, smrtelně; i spravedlivý hřeší; h. proti Pánubohu; h. myšlenkami; h. pýchou; h. z nevědomosti; zast. ob. proviňovat se nedovoleným pohlavním stykem 2. (proti čemu, komu; ~) přestupovat něj. obecnou zásadu; (na kom, čem) svým jednáním někoho poškozovat, jednat proti jeho prospěchu, proviňovat se, prohřešovat se, chybovat: hřešili proti jeho příkazům; h. proti jazykové správnosti; h. na svém dítěti 3. (nač) opovážlivě spoléhat na něco při něj. nesprávném jednání a zneužívat toho: h. na něčí dobrotu, na své nadání; h. na to, že... 4. nář. (~) lát, klnout; (koho; komu; na koho) hubovat: hřeší jak pohan; smáli se muži, hřešily ženy (A. Mrš.); – hřešili by mě (Něm.); hřeší na surové biřice (Něm.) ○ předp. na- se, pro- se, roz-, vy-, z-, za-, za- si; pohřešiti; → nás. hřešívati (o) bez předp.