hřeben (nář. řeben, Jir.), -e, -u, m. (j. 3., 6. -i, -u) 1. náčiní (z různého, zprav. pružného materiálu) se zuby, jímž se češou vlasy n. upevňuje a zdobí dámský účes; jiné podobné náčiní se zuby: h. na vlasy; kostěné agalalitové h-y: kapesní h.; vysoký ozdobný h. do vlasů; – h. na drhnutí lnu drhlen; h. na česání borůvek, tech. ozubená tyč 2. cípatý masitý výrůstek na hlavě někt. ptáků n. na hřbetě některých zvířat; hřebínek 2: kohoutí h.; h. čolků; ♦ někomu roste, narůstá h. (čast. hřebínek) stává se bujným, zpupným, panovačným, domýšlivým: srazit někomu h. (čast. hřebínek) zkrotit ho, pokořit jeho zpupnost, pýchu 3. svrchní podélná vyčnívající n. ostře vystupující, někdy nerovná část něčeho: h. střechy; zpěněné h-y mořských vln; h. na prsní kosti ptáků; h. na lopatce zad; zeměp. horský h. táhlá vyvýšenina s příkrými boky vybíhající v úzké, ostré temeno: úzký skalní h.; nejvyšší h-y; h-y Bílých Karpat; meteor. h. vysokého tlaku pruh vyššího tlaku mezi dvěma tlakovými nížemi; → zdrob. hřebínek v. t.