hřivna, -y ž. (2. mn. -ven) 1. stará váhová a mincovní jednotka; kus vzácného kovu určité váhy: pražská h. (asi 253 g); moravská h.; z hřivny stříbra se razilo 64 pražských grošů: roční poplatek 500 hřiven stříbra; přen. peníz n. něj. hodnota vůbec; ♦ přispět svou hřivnou příslušnou pomocí (penězi, radou, návrhem aj.) 2. zast. (zvl. bibl.) majetek, zvl. svěřený do správy; zprav. přen. kniž. schopnost, nadání, dar ducha: rozmnožit svěřenou hřivnu, otcovskou hřivnu; – zakopat svou hřivnu nevyužít svého nadání 3. pravěký kovový (zprav. bronzový) kruh jako ozdoba hrdla; starodávný náhrdelník vůbec: bronzová h.; – h. z neřezaných smaragdů (Zey.); h. z perliček (Jir.); → expr. zdrob. hřivnička, -y ž.