hašteřivý (*haštěřivý) příd. k hašteřiti se (haštěřiti se); škorpivý: h-á žena; h-á drůbež; h. tón; h-á řeč; → přísl. hašteřivě (*haštěřivě): h. rozmlouvat; → podst. hašteřivost (*haštěřivost), -i ž.