hanebný příd. 1. způsobující hanbu, mravně špatný; mrzký, nestydatý, podlý, bídácký: h. povahový rys; h. účel; h. lhář, zrádce; h-á žena; h-é lože; h. román 2. hodný hanby, odsouzení; odporný, hnusný: h. čin; h. způsob; h-é zločiny fašistů 3. expr. velmi nedokonalý, velmi špatný: h. rukopis; h-é jídlo; h-é provedení dramatu; h-á práce; h-é počasí 4. expr. (ve smyslu odsuzujícím) velmi veliký; přílišný, hrozný: h-á rýma; h-á zima; → přísl. hanebně: h. zklamat, podvést; h. prohrát, ztroskotat, kapitulovat; → podst. hanebnost v. t.