hanobiti ned. (3. mn. -í) (koho, co) pohanou, hanbou stíhat; hanit, ostouzet, tupit, zneuctívat: h. národ; h. protivníka v novinách; h. manžela hanlivě mluvit o manželovi; nechat se za něco h.; zištnost hanobí každého hyzdí; h. ženy prznit; h. něčí dobrou pověst, čest, jméno; h. těla padlých; h. manželské lože poskvrňovat nevěrou ○ předp. z-, → nás. hanobívati (o) bez předp.