harmonický [-ny-] příd. 1. působící, budící dojem harmonie, souladu; souladný, vyrovnaný, vyvážený, krásný, dokonalý: h. celek, h. rozvoj; h-é vztahy; h. život; h-é dílo; h. člověk; h-á květina; h-á shoda; mat. h-á řada čísel; h-á čtveřice bodů; fyz. h. pohyb přímočarý pohyb kmitavý, při němž bod kmitá po přímce kolem rovnovážné polohy 2. zakládající se na hudební harmonii, týkající se harmonie; souzvučně znějící, zvukovělibý, lahodný: h-á hudba; h. tón, akord, zpěv; h. zvonek; hud. h-á stupnice mollová stupnice se zvýšeným sedmým stupněm; → přísl. harmonicky; → podst. harmoničnost, -i ž.