hatiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen, -těn, podst. -tění) (co) 1. bránit, překážet v uskutečnění něčeho; mařit, kazit: h. někomu (něčí) plány křížit; h. společné úsilí; h. obchody 2. řidč. uvádět ve zmatek, směšovat, míchat, plést: h. pojmy; h. knihy v knihovně 3. nář. uvádět ve sváry, působit mrzutosti, znesvařovat: špatný plot z latí — sousedstvo hatí (Baar); — hatiti se ned. 1. pozbývat možnosti uskutečnění; hroutit se, nedařit se; kazit se, zhoršovat se: plány se (mu) hatí; – poměry se hatily; počasí, den se hatí 2. řidč. (s čím; ~) směšovat, míchat se, mást, plést se: sníh se hatil s deštěm: hatil se mu jazyk 3. nář. hádat se, svářit se, hašteřit se: manželé se hatili (Svět.) †4. klikatě se vinout, klikatit se: cesta se tam stále hatí; průvod se hatí (Pfleg.) ○ předp. po-, z-, z- se; → nás. hatívati, hatívati se (o) bez předp.