hejl, hýl, -a m. (1. mn. -i, -ové) 1. zpěvný pták, jehož samci jsou naspodu těla červeně zbarvení: zahvízdal h.; ♦ ob. chytá hejly okouní, lelkuje; nevěsím ti na nos hejla neobelhávám tě; mít hejla na nose mít červený nos (od mrazu); zool. hýl rod Pyrrhula: h. obecný 2. jen hejl expr. nezkušený, lehkověrný člověk: hloupý h.; takového hejla brzy oškubou; ulovit hejla; → zdrob. hejlek, -lka (mn. 1. -lkové, -lci, 6. -lcích), hejlík, -a (6. mn. -cích), expr. hejlíček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) m.; — *hejl, -u m. hanl. věc, zvl. bezcenná, tretka: ukradený h. (Svět.)