herka, -y ž. (2. mn. -rek) 1. ob. hubený, sešlý, starý kůň; expr. kůň vůbec: kára tažená vychrtlou herkou; drožkářská h.; pobízet herku bičem; – do arény vjedou matadoři na svých herkách (K. Čap.); přen. sednout si na německou herku držet s Němci 2. ob. expr. něco starého, sešlého ap.; zhrub. též stará žena: šofér pohladil svou herku auto, už se nemusí líbit, ta stará h. žena