hiát, -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. jaz. setkání dvou samohlásek na rozhraní dvou slov n. dvou slabik, průzev 2. kniž. mezera: zř. h. v dějinách; geol. přerušení sedimentace, časová mezera v normálním pořádku vrstev; — hiátový příd.: jaz. h-á hláska vznikající na přechodu mezi dvěma samohláskami