hlásiti ned. (3. mn. -í, rozk. hlas, -te, trp. hlášen) (co komu; kam; kde) ústně, písemně n. i jinak oznamovat, ohlašovat, podávat zprávu o něčem (zprav. z jisté služební, úřední povinnosti ap.); ohlašovat: h. výsledky; h. pobyt, změnu bytu; h. ztrátu; h. polišťovně škodu; být hlášen jako nemocný; h. věc nahoře (hovor.) oznamovat nadřízenému úřadu; h. stanice, příjezd vlaku; h. návštěvu; h. ztrátu; h. provinění; šach. h. šach; kart. h. kartu; hlášená sedma; voj. h. příchod; zast. poslušně hlásím, pane hejtmane,...; mysl. (o loveckém psu) oznamovat štěkotem zastavenou n. nalezenou zvěř; přen. kniž. být znamením něčeho, projevovat, ukazovat něco, svědčit o něčem; hlásat: pomník hlásí slávu; veliká postava hlásí sílu; ruměnec hlásí radost; — hlásiti se ned. 1. (jak; čím) oznamovat ústně n. jinak svou přítomnost, svou existenci, svůj stav, svou funkci, své stanovisko k něčemu; ohlašovat se, přihlašovat se: h. se na úřadě; h. se osobně, písemně; h. se jako nemocný; h. se u představeného; h. se vojensky; h. se podle rozkazu; h. se telefonicky; h. se jménem představovat se; přen. město se hlásí věžemi ukazuje se: nemoc se hlásí příznaky; hlásí se jaro; stáří se hlásí náhle; chuť k životu se hlásí; v umění se hlásí realismus 2. (k čemu; nač; kam) projevovat ochotu něco vykonat, ochotu k něčemu; přihlašovat se: h. se ke zkoušce: h. se k odpovědnosti; h. se do boje; hlásí se, že bude hlídat 3. (oč, řidč. o koho; k čemu; zač) oznamovat slovy n. jiným způsobem nárok na něco, na někoho; přihlašovat se, ucházet se, domáhat se, dožadovat se (čeho, koho): dělník se hlásil o práci; h. se o místo, o jídlo; h. se za člena; matka se hlásí o své dítě; h. se o peníze; h. se o své právo; h. se o přeložení; h. se o slovo, k slovu; žáci se ve škole hlásí zvednutím ruky upozorňují, že chtějí odpovídat na otázku ap. 4. (ke komu, čemu; kam) uznávat svou příslušnost, projevovat náklonnost; přihlašovat se, znát se: h. se k známým; nesmí se k nám h.; h. se k národu; h. se do tábora míru; h. se k politické straně; h. se k víře otců 5. řidč. kniž. náležet, příslušet, patřit: památka se hlásí do 15. stol. ○ předp. na-, o-, o- se, od-, od- se, při-, při- se, roz-, roz- se, vy-; prohlásiti; → nás. hlásívati, hlásívati se (o) bez předp.