hlídka, -y ž. (2. mn. -dek) 1. hlídání: jít na hlídku; být, stát na hlídce; mít, konat hlídku; poslat někoho na hlídku; zast. stát v hlídkách (Jir.) 2. kdo hlídá (ve význ. I 1); stráž, hlídač, hlídači: požární, domovní, stávková, vojenská h.; přední, noční, tříčlenná h.; postavit, rozestavovat, zesílit hlídky; v parku patrolovaly silné policejní hlídky (Zápot.); voj. pohyblivá skupina několika vojínů s velitelem, zprav. pověřená určitým úkolem: jezdecká, motorizovaná h.; průzkumná, strážní, zajišťovací, zdravotnická h.; závod hlídek 3. zvláštní oddíl, rubrika v časopise, v novinách, věnované určité tematice: kulturní, zahraniční, školská, zahrádkářská h. 4. poněk. zast. místo hlídání, hlídací stanoviště: vést houfec na přední hlídky (Jir.), pozorovat něco se své hlídky (Čap.-Ch.), vystoupit na hlídku strážní věž; u hradeb stojí pevná kulatá h.; zast. a nář. otevřít hlídku v okně (Vlč.) vyhlídku