hlína, -y ž. (7. j. hlínou, 2. mn. hlín) 1. zemitá hornina, jíl promíšený pískem, vápnitými, železitými a organickými látkami: písčitá, jílovitá, sprašovitá h.; mastná, plastická, žáru vzdorná h.; keramické hlíny; cihlářská, hrnčířská, kamnářská h.; sochařská h.; pálená h. hliněný výrobek (n. polotovar) po vypálení, soška z pálené hlíny 2. země (prsť) vůbec: baráky z rákosí a hlíny; místo zlata — samou hlínu! (Erb.): ♦ jsme (jako) h. povolní; přivést někoho do hlíny (zhrub.) do hrobu; je v černé hlíně mrtev, pochován 3. arg. to je ale h.!, to ti byla h.! legrace, švanda