hladký příd. (2. st. hladší) 1. mající povrch na dotyk úplně bez jakýchkoli výstupků a nerovností, bez drsnosti (op. drsný, hrbolatý): h. led; h-á klouzačka; h-é zrcadlo; h-é parkety; h-é čelo bez vrásek; h. kapr bez šupin; (reliéf) do hladka ušlapaný (Zey.), bot. ostružiník h.; smetanka h-á; zool. zlatohlávek h.; rejnok h.; užovka h-á; jeseter h. 2. mající nepřerušovanou plochu, obrysy, barvu: h. nábytek bez ozdob: h-é šaty; h-á látka bez vzoru; anat. h-é svalstvo v jehož buňkách nejsou vlákénka žíhaná; polygr. h-á sazba jednoduchá sazba převážně z jednoho druhu a stupně písma; text. h-é (pletené) zboží nevzorované 3. (o tekutině, kaši, o něčem sypkém ap.) složený z jemných částeček, bez hrubších kousků: h-á kaše; h-á polévka; utřít brambory na hladko (ps. i nahladko); h-á ančka lid. název druhu mléčné polévky; zbož. h-á mouka vymletá na jemné zrnění (op. hrubá) 4. konaný, probíhající bez obtíží, bez překážek: h. průběh (schůze, porady); h-é jednání; h. úspěch snadný, sport. h. běh nikoliv překážkový 5. obratný, vybroušený, uhlazený: h-é verše; h. překlad plynný, plynulý 6. hanl. lichotný, úlisný: h-á slova; h. způsob jednání; h. člověk; h-é myšlenky; h. jako úhoř lstivý, opatrnický †7. morálně volný, nemravný: h-á žínka (Jir.), — zpodst. hladko II, -a s. řidč. hladkost: h. stébel (F. S. Proch.): → přísl. hladce, řidč. hladko (2. st. -dčeji): hladce, hladko oholen; s vlasy hladko učesanými (Jir.): půjde to hladce, hladko; hladce zvítězit; plést oka hladce a obrace; → podst. hladkost, -i ž.