hlasatel, -e m. (hlasatelka, -y, †hlasatelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní ž.) 1. osoba určená v starých časech k hlasitému vyhlašování zpráv, rozhodnutí, rozkazů ap.; řidč. hlásný 2. kdo hlásí (zprávy, výsledky ap.), (v rozhlase) pracovník oznamující pořad, čtoucí přednášky atd.; (ve filmu) osoba přednášející mluvený komentář 3. kdo zastává n. šíří něj. názor, nějakou ideologii: h. nových myšlenek; h. nesprávných názorů *4. pořadatel na svatbě