hlasitý příd. vyznačující se silným hlasem, projevující se silným zvukem, dobře slyšitelný; mající, vydávající silný hlas n. zvuk hlasu podobný; zvučný; hlučný, hřmotný, křiklavý (op. tichý): h-á řeč, ozvěna; h. hovor, smích, pláč; h. protest; h. poslech rozhlasu; h. hrom, přen. h-á bolest zjevná; h-á radost; zast. h-é svědectví zřejmé; – h. člověk; h. smíšek; h-é housle; → přísl. hlasitě: h. protestovat; h. se smát; h. vzpomínat nahlas, slyšitelně, zvučně, srdce tluče h.; → podst. hlasitost, -i ž.: h. poslechu slyšitelnost, klukovská h. dívky hlučnost: fyz. síla zvuku, jak se jeví lidskému uchu