hlaváč, -e m. (živ.) 1. expr. člověk s velkou hlavou: statný ramenáč a h. 2. nář. podvržené dítě divých žen ap. (F. S. Proch.) 3. ob. expr. umíněný, tvrdohlavý člověk; paličák: neústupný h.; h. paličatá 4. ob. hanl. člověk významného úředního postaveni; hodnostář, pohlavár, hlavoun: měl doporučení od nějakého vysokého h-e 5. drobná rybka s velkou hlavou, žijící při dně; zool. rod Gobius, Proterorhinus aj.: h. skvrnitý; → zdrob. hlaváček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích); — hlaváč, -e m. (neživ.) luční bylina s drobnými fialovými n. bledožlutými květy ve strboulech; bot. rod Scabiosa: h. žlutavý