hlavička, -y ž. (2. mn. -ček) zdrob. k hlava 1. malá lidská n. zvířecí hlava: h. dítěte; ptačí h.; expr. má bystrou h-u je bystrý, nadaný: má tvrdou, svou h-u je umíněný: sport. (v kopané) odraz míče hlavou 2. expr. (v důvěrném hovoru) milá osoba: h-o drahá 3. věc tvarem (popř. polohou) připomínající malou hlavu, podobná malé hlavě: h. zelí hlávka; jetelová h.; h. hříbku klobouček; h. notová 4. rozšířené zakončení něčeho (zprav. nahoře): h. zápalky; špendlíková h.; h. dýmky; anat. h. dolní čelisti; h. kosti pažní; h. kosti lýtkové aj.; tech. upínací h.; ♦ trefit, uhodit hřebík na h-u uhodnout, vystihnout něco, najít správné řešení, učinit právě vhodný zásah 5. horní část písemností n. tiskovin; záhlaví, nadpis: h. článku; h. dopisního papíru; h. novin; — příd. hlavičkový: bot. plíseň h-á druh plísně s kulovitými výtrusnicemi (běžný na chlebu)