hleděti ned. (3. mn. -í, rozk. hleď) 1. (na koho, co; kam; ~) upírat na někoho, něco, někam zrak, pohled; mít oči k něčemu, na něco obrácené; dívat se, pohlížet, patřit, zírat: h. na někoho, za někým, ven oknem, do země, do slunce: h. do očí (zast. v oči); h. do zrcadla, do tmy, na všechny strany, před sebe, vzhůru, pryč; h. přímo, úkosem, upřeně, strnule, vesele, škaredě, s úsměvem, kysele; děti hledí vyjeveně; vpravo, vlevo hleď!, přímo hleď! (povely); h. do prázdna; h. do novin, přen. se zaujetím je číst: přen. kniž. okna hledí k západu, do náměstí, na zahradu směřují, vedou: vzdor hledí mu z tváře je viditelný, patrný: chudoba hledí ze všech koutů je zřejmá: nemohl h. na ten nepořádek nečinně ho snášet, trpět: h. přísně, jinak na něco posuzovat to; h. na umění jako na obchod chápat, posuzovat, hodnotit je: h. na někoho jako na šílence pokládat jej za něho, darovanému koni na zuby nehleď (přísloví) dary nemohou být přísně posuzovány; ob. h. někomu na prsty dávat pozor na jeho počínání, h. pánubohu do oken lenošit, zevlovat, h. smrti v tvář být v nebezpečí smrti; h. někomu do hrobu přežít ho: h. na někoho, (něco) přes rameno, spatra, zvysoka, svrchu, skrz prsty s despektem, přezírat, podceňovat ho (to): h. vysoko být ctižádostivý; h. vstříc smrti, budoucnosti očekávat ji odhodlaně 2. rozk. způs. hleď, -me, -te (nář. hlej, -me, -te) (u výzev n. domluv) mívá platnost zdůrazňovací; vyjadřuje podiv, překvapení: hleď, kamaráde, skončíme to!; no tak hleď, netrap se tolik; – i hleďme Verunka tichá voda (Baar), a hleďme ho!; hleďte, už se nabažil 3. (aby; s inf.) snažit se, usilovat: h., aby bylo všude dobře; h. se zalíbit, semstít, dostát slovu, být včas hotov; hleďte zmizet; hleděl s každým vyjít; hleděl, aby s každým vyšel; hleď, ať s každým vyjdeš; hleď to udělat včas 4. (k čemu, nač) (čast. záporně) mít zřetel, přihlížet, brát v úvahu (co): to jsou hlavní body programu, nehledíme-li k některým podružným věcem; často ustrnule ve funkci příslovce hledíc, hledě (k čemu), čast. nehledíc, nehledě (k čemu): nehledíc, nehledě k chybám, je to dobrá práce; – zast. zalíbení v historii a ve všem, co k ní hledí (Jir.) vztahuje se, patří 5. (na koho, co) ohlížet se (na koho, co), všímat, si (koho, čeho): nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte (husitský chorál); h. na rod, stav, vzdělání; h. jen na peníze toužit po penězích, být lakomý: on nehledí na krejcar není lakomý, nešetří 6. hleděti si, hleděti (čeho, koho; zř. nač) mít zřetel k něčemu; starat se, pečovat, dbát (o co, koho), věnovat se (čemu, komu): musíš si ho h.; h. si svého, své práce; h. si jídla, zahrádky; h. si čistoty a pořádku; h. na čistotu a pořádek; †hleděti se ned. (čeho, koho; před čím, kým) mít se na pozoru, varovat se, stříci se někoho, něčeho: h. se velkých pánů; hleď se před ním!; hleďte sebe (Čech) ○ předp. na- se (vyna- se), po-, roz- se, za- se, nás. hledívati, hledívati (si), †hledívati se ○ předp. za- se