hlodati ned. (1. j. -ám) 1. (co, koho) zuby po drobných částech okusovat; hryzat, hrýzt: myš hlodá kořeny; pes hlodá kost; přen. zub času na všem hlodá; červ zlého svědomí mne hlodá (Něm.) 2. kniž. (kde; koho, co) ustavičně na někoho doléhat, působit někomu trýzeň; trápit, trýznit: v útrobách mu hlodá hlad; nemoc hlodá na jeho zdraví; hlodá v něm závist, podezření, pochybnosti, svědomí; žal hlodá v jeho srdci; pochyby hlodaly duši jeho; *hlodati se ned. trápit se: hlodá se v trapné nejistotě ○ předp. na-, o-, pod-, pro-, pře-, roz-, u-, vy-, za-, nás. hlodávati; dok. hlodnouti