hloubka, -y ž. (2. mn. -bek) 1. vzdálenost od základní roviny ve směru svislém dolů n. též vodorovném dovnitř; hlubokost: h. studně, jezera, dolu, propasti, jeskyně; h. skříně; malá, velká h.; h. sedm (sedmi) metrů; h. pohledu z okna; přen. kniž. velikost, síla, intenzita: h. nenávisti, bídy, myšlenek, h. spánku 2. prostor n. místo v prostoru od základní roviny směrem dolů n. též dozadu; hlubina: skok do hloubky; v hloubce pod skalní stěnou se leskla vodní hladina; v hloubce lesa; h. obrazu, fotografie prostorový dojem; přen. z hloubky (čast. hloubi) srdce (Hál.), h. očí; h. hlasu; celá h. neštěstí velikost; ♦ jít do hloubky (při studiu, při práci) konat něco důkladně, vážně, těl. skok do hloubky (z nářadí); polygr. tisk z hloubky reprodukční způsoby, při nichž jsou tisknoucí místa položena hlouběji než místa netisknoucí; fot. rozmezí, v kterém mohou být v terénu předměty za sebou, aby byly objektivem promítnuty ostře v jedné rovině, hloubková ostrost 3. vlastnost hlubokého zvuku: h. tónu