hltati ned. (1. j. -ám) (co; ~) 1. rychle, dychtivě polykat; pít dlouhými doušky; jíst ve velkých kusech, bez kousání: Otesánek pil, jen hltal (Erb); h. víno, vodu ze džbánu; hladově, nenasytně, lačně h.; chleba víc hltal než jedl; h. do sebe knedlíky; přen. plamen list po listu hltá (Jir.): expr. h. romány, něčí slova, někoho očima dychtivě číst, poslouchat, pozorovat, h. kilometry ujít, ujet jich mnoho (jen pro množství) 2. nář. polykat: bolí ho v krku, nemůže h. ○ předp. na-, na- se, z-; → nás. hltávati (o) bez předp.; — dok. hltnouti