hlučný příd. vydávající, působící hluk, hlukem doprovázený, hlukem naplněný, plný hluku; hlučící, hřmotný, halasný: h. potok; h-é varhany; h-á společnost; h. hovor, hlas velmi hlasitý; h-á hudba; h-á ulice, zábava; h-é město; h. trh rušný; h. život ve velkých městech; přen. h-á reklama, chvála, fráze vypočtené na efekt, honosné; — zpodst. *hlučno, -a s. hluk, ruch: život městský a jeho h. (R. Svob.): → přísl. hlučně: h. mluvit; h. se smát, bavit; h. zavřít dveře; h. žít; h. slavit svatbu okázale; hlučno (ve spoj. se sponou je, bylo, jinak zř.): bylo tam h.; h. hovořili (Jir.); h. lát (Čap.-Ch.): → podst. hlučnost, -i ž.: h. města