hluboký příd. (2. st. hlubší) 1. mající velkou hloubku, jdoucí do velké hloubky n. dálky (op. mělký): h-á propast, řeka, voda, studna; h. příkop; h. sklep; jáma je, není h-á; h. talíř na polévku; h. kočárek; h-á kapsa, h-á rýha; h. záhyb; h. výstřih; h-á rána; h. výklenek; h-á jeskyně; h-á skříň; h. průjezd; h. les; h-á obloha; h-é oči výrazné; h. skok do hloubky (těl.): zeměd. h-á orba do větší hloubky než 23 cm; h-á půda silná vrstva orné půdy 2. mající do hloubky určitý udaný rozměr: studna h-á 7 metrů; je ta jáma dost h-á? 3. (o jevech, vlastnostech ap.) vyskytující se ve velké míře; opravdový, naprostý, úplný, pravý, velký: h. stín; h-á tma, noc; h-á modř, barva sytá: tmavá; h. spánek; h-é ticho; h-é tajemství; vzbudit h. dojem; h. cit; h-á víra, důvěra; h. smutek, přen. zcela černé odění (nošené na znamení smutku); h-é přátelství, opovržení, bezvědomí; h-á pravda; h-é přesvědčení; h. pokles hodnoty peněz; h-á krize; s nejhlubší úctou, v h-é úctě (zdvořilá formulka na závěr dopisu) 4. nízko znějící: h. hlas; h. smích; hud. h. tón s malým počtem kmitů (op. vysoký); — zpodst. hluboko, -a s. hloubka, hlubina: panoráma města, jež tmělo se a vřelo ve h-u (Vrchl.): myšlenka na smrt v h-u vodním (Rais); → přísl. hluboko (2. st. hlouběji, hloub): h. pod zemí; zakrojit h. do chleba; h. se uklánět; smekl h. klobouk; teplota klesla h. pod nulu; prodat zboží h. pod cenu (pod cenou); h. v horách; h. do 19. století; ♦ dívat se h. do džbánku hodně pít; sáhnout h. do kapsy být štědrý; dát velkou odměnu, mít h. do kapsy být lakomý: přen. vrýt se h. do paměti pevně v ní utkvět: hluboce (2. st. hlouběji, hloub) velmi, velice, úplně, silně: h. modré nebe; h. lidská báseň; h. vděčný, nepřátelský; být h. dojat, zaujat, přesvědčen; h. někoho ranit, přen. silně se dotknout: h. na někoho působit silně: h. si někoho vážit opravdově: → podst. hlubokost v. t.